Sľub vernosti

VN-03 NE C

To je celý Peter. Má za sebou vyčerpávajúcu nočnú, práve sa rozodnilo, voda musí byť fest studená, a on si skočí do jazera a pláva k Ježišovi. No to je dobré akurát tak na zápal pľúc. A pritom boli len asi 100-140 metrov od brehu.
Prečo to urobil? Prečo skočil do tej ľadovej vody? Možno bol exhibicionista putinovského typu, možno hlupák a možno fanatik. A možno, a to mi príde oveľa pravdepodobnejšie, to urobil preto, že ten na brehu je Pán. Skočil do ľadovej vody kvôli Kristovi, ktorý zomrel a vstal z mŕtvych. Ostatní boli praktickejší a na breh sa dostali suchí. Ale Peter, bez toho, aby o veciach siahodlho uvažoval, v ten deň miloval Krista viac, než títo.

A čo ty? Si pripravený kvôli Ježišovi skočiť do ľadovej vody? Alebo zniesť ľadovú sprchu? A nemám na mysli cvičenie sa v otužilosti...

O pár týždňov ten istý Peter stál pred súdnym tribunálom. Dostal ľadovú sprchu. Ale už bol pripravený a cteným sudcom to povedal doprosta: Vážení, "Boha treba viac poslúchať ako ľudí. Boh našich otcov vzkriesil Ježiša, ktorého ste vy zavesili na drevo a zavraždili. Jeho Boh svojou pravicou povýšil za Vládcu a Spasiteľa, aby daroval Izraelu pokánie a odpustenie hriechov. A my sme toho svedkami aj Duch Svätý, ktorého Boh dal tým, čo ho poslúchajú." 
Bol pripravený, lebo už sa rozhodol poslúchať Boha viac, než ľudí. Vtedy pri Genezaretskom jazere. Keď spustil sieť, hoci to vyzeralo beznádejne. Keď skočil do vody, hoci možno ani nebol dobrý plavec a voda bola ľadová. Keď na Ježišove otázky dokola odpovedal iba: "Ty vieš, že ťa mám rád." Niekedy vtedy sa rozhodol pre poslušnosť Kristovi.

Prestaň sa zdráhať a sľúb bezhraničnú poslušnosť Kristovi. Sľúb mu, že poslúchneš na prvé slovo, aj keď ťa to bude stáť pohodlie. Sľúb mu poslušnosť aj za cenu námahy. Nestratíš nič dôležité. Získaš dôležité.

Obzri si ľudí okolo seba. Ježiš sa ťa pýta: "Miluješ ma viac, ako títo?" Čo mu povieš? Peter sa spočiatku vykrúcal. Ale nakoniec sa rozhodol. A ty? Daj odpoveď aj bez vykrúcania sa.

____________________
Spomenul som si na dve prísahy vernosti z Pána prsteňov (Návrat kráľa). Aj z nich si môžeš poskladať vlastný sľub vernosti.

Pipin pohlédl starému muži do očí, protože se v něm nezvykle bouřila hrdost a popíchlo ho opovržení a podezření v tom studeném hlase. "Tak velký lidský pán jistě bude považovat službu hobita, půlčíka z Kraje, za nepatrnou, přesto ji nabízím takovou, jaká je, abych splatil svůj dluh." Odhodil stranou šedý plášť, vytáhl svůj mečík a položil jej Denethorovi k nohám.
"Vidím, že tě obetkávají zvláštní příběhy," řekl Denethor... "Přijímám tvé služby... Přísahej mi tedy!"... Stařec si položil meč do klína, Pipin vložil ruku na jílec a zvolna opakoval po Denethorovi: "Tímto přísahám věrnost a službu Gondoru a Pánu a správci říše. Budu mluvit a mlčet, činit a zdržovat se činu, přicházet a odcházet v nouzi i v hojnosti, v míru i ve válce, živ i umíraje, od této hodiny nadále, dokud mne nepropustí můj pán, nebo mě nevezme smrt, nebo neskončí svět. Tak pravím já, Peregrin, syn Paladina z Kraje půlčíků."
***
"Meč mám," řekl Smíšek, slezl se židle a vytáhl z černé pochvy svůj lesklý mečík. Náhle ho prostoupila láska k tomuto starci. Poklekl na koleno, vzal ho za ruku a políbil ji. "Smím Vám položit do klína meč Smělmíra z Kraje, králi Théodene?" zvolal. "Přijměte mé služby, přejete-li si!" 
"Rád je přijmu," řekl král. Položil dlouhé stařecké ruce na hobitovy hnědé vlasy a požehnal mu. "Vstaň, Smělmíre, panoši rohanský z meduseldské domácnosti!" řekl. "Přijmi svůj meč a nos jej šťastně!"
"Budete pro mne jako otec," řekl Smíšek. "Nakratičko," řekl Théoden.